„E-learning by měl být využíván spíše strategicky než pouze jako všem přístupný nástroj”

Koncem roku 2003 prof. Tony Bates odchází z University of British Columbia (UBC, Kanada), kde působil jako vedoucí distančního vzdělávání a technologie na katedře distančního studia. Nyní je profesorem na částečný úvazek na Universitat Oberta de Catalunya (UOC) v Barceloně. Na UOC je pověřen vypracováním výzkumného programu v oblasti e-learningu se zaměřením na tři oblasti: definování strategie, výuka ve virtuálním prostředí a webové služby včetně spravování obsahu.

Během rozhovoru nám prof. Bates prezentoval svůj postoj k některým aktuálním problémům, se kterými se dnes vysoké školy potýkají.

Otázka: Moje první otázka bude zcela standardní: Jakou roli by informační a komunikační technologie (ICT) měla mít na „tradičních” univerzitách?

Nejprve se zmíním o tom, jak by to podle mne mělo být. Přál bych si, aby se e-learning uplatňoval v takových oblastech, kde by přinesl co nejvíce užitku. Měl by být využíván spíše strategicky než pouze jako všem přístupný nástroj. Je třeba si uvědomit, že e-learning je nákladný a pro vyučující časově náročný, hlavně v počáteční fázi. To předpokládá hodně změn, chceme-li dělat věci správně.

Mluvíte o strategickém využívání e-learningu, co tím máte na mysli?

E-learning by se měl zaměřit na nový typ trhů, jako je například celoživotní vzdělávání, které už svou podstatou je potencionálně slibným trhem. Nebo by se informační a komunikační technologie mohla využívat ke konkrétním pedagogickým cílům v některých vybraných učebních předmětech. Obor, kde se studenti často potýkají s těžkostmi, je statistika. Tuto výuku můžeme doplnit aplikací takových technologií jako jsou grafy, videa nebo animace.

Proč není ve vysokoškolské výuce využíváno e-learningu intenzívněji, a hlavně vynalézavějším způsobem?

Důvodů je zde více. Vyvíjení e-learningu znamená více práce a vědeckovýzkumní pracovníci působící na univerzitě se pečlivě rozmýšlejí, jak naložit se svým časem. Na univerzitách se silnou orientací na výzkum pak dochází ke konfliktu mezi snahou věnovat co nejméně času výuce a co nejvíce výzkumu. Vyučující zabývající se výzkumem by si přáli využívat hlavně informační a komunikační technologii a redukovat tak počet výukových hodin. Ale to není jednoduché.

Ale v některých oborech se zdá, že e-learning opravdu může snížit počet přednášek?

Jistě, ale pouze tam, kde se koncepci přednášek podařilo změnit tak, aby se technologie mohla plně využívat. V humatnitních vědách nebo v jiných oborech, kde diskuse a dialog zaujímá důležité místo, se pak vyučující skutečně hodně věnuje jak koncipování kurzu, tak vlastní realizaci. Jediný způsob jak přístup těchto pracovníků podílejících se na výzkumné i pedagogické činnosti změnit, je změnit systém jejich odměňování tak, aby byla pedagogická činnost placena stejně dobře - či více - než vědeckovýzkumná. Zde vidím hlavní, a pravděpodobně zcela principiální překážku.

Domníváte se, že další překážkou je jejich nedostatečná pedagogická příprava?

Vědeckovýzkummí pracovníci mají často mezery v pedagogické přípravě a to je staví do nevýhodné pozice ve chvíli, kdy potřebují svou výukovou činnost přehodnotit. Existují dva způsoby, jak tuto situaci řešit. Zaprvé vyžadovat pedagogické doškolování, ale zde opět narážíme na problém s jejich vědeckovýzkumnou činností. Jakmile na nich budete vyžadovat pedagogickou kvalifikaci, pak se mnozí pravděpodobně rozhodnou odejít na jinou univerzitu, která tyto požadavky nemá. Jedná se zde o problém na úrovni celého systému. Ale změnit systém jako celek implikuje intervenci vlády, což univerzity nemají rády.

Získávat kvalifikaci pro pedagogickou činnost se těmto vědeckovýzkumným pracovníkům zdá nereálné… Jaké je tedy druhé řešení pro zapojení akademických pracovníků do vývoje e-learningu?

Druhé řešení je pro mnohé pracovníky z výzkumu stejně nepřijatelné jako pedagogické doškolování. Jedná se o týmovou práci s odbornými pedagogy, projektanty výuky a dalšími profesemi, jako jsou programátoři internetových aplikací. Dle mého názoru je to nejlepší cesta, jak na vývoji e-learningu pracovat. Toto řešení nepředpokládá, aby byl každý expertem na všechno. Je možné se zaměřit pouze na svůj obor a na co nejlepší způsob výuky, přitom ale zůstat otevřen všem podnětům projektantů, jak výuku znovu definovat v zájmu budoucího využití technologie.

A co studenti? Některé průzkumy ukazují, že se vysokoškoláci nedívají na e-learning jako na dobrý způsob, jak se něco naučit, ale pouze jako na nástroj k doplnění a rozšíření učiva.

Je třeba si uvědomit, že e-learningu se nepoužívá tak dlouho. První kurzy přes internet začaly teprve v roce 1996. Je tedy přirozené, že jak široká veřejnost, tak studenti si dosud neuvědomili opravdový potenciál e-learningu. Vše též záleží na výběru respondentů. Studenti bakalářského studia se domnívají, že e-learning je užitečný nástroj, ale nechtějí přijít o přímý kontakt s učitelem. Líbí se jim tato sociální dimenze. Také proto na univerzitě studují.

Jak vnímají e-learning pracující studenti... též skepticky?

Uvedu jeden příklad, abych Vám odpověděl. V Kanadě došlo k navýšení školného asi na 3,000 eur ročně. V důsledku toho si mnoho studentů našlo práci na částečný úvazek a začali e-learning využívat, což jim umožňuje studovat a zároveň pracovat. Zmeškají-li přednášku, mohou vše dohonit na internetu. A zeptáte-li se na názor zaměstnaných lidí, většina by dala přednost vzdělávání pomocí e-learningu než docházce na univerzitu.

Tady je podle mne jeden z hlavních aspektů celé věci. Mnozí odborníci potřebují své znalosti aktualizovat a e-learning je vynikající nástroj, jak toho dosáhnout. Ale zdá se, že jen málo lidí si tuto možnost uvědomuje.

To, že si to stále hodně lidí neuvědomuje, je dáno poměrně omezenou nabídkou e-learningu. Nicméně trh s odborným vzděláváním a doškolováním by o programy online zájem měl, kdyby je nabízely renomované univerzity. Ale potíž je v tom, že se tyto univerzity, mám na mysli univerzity zabývající se výzkumem, o celoživotní vzdělávání nezajímají, jelikož tento typ výuky chápou jako práci navíc. Řešením by bylo navrhnout takový ekonomický model, který by na univerzitu přilákal více učitelů a tito by byli placeni z programů průběžného odborného vzdělávání. Vysoké zápisné zaplacené těmito studenty by pak opravdu sloužilo k financování těchto vyučujících. Takto získané peníze připadnou příslušné katedře, která pak může zaměstnat nové učitele. E-learning by tak přestal být prací navíc pro již existující stav akademických pracovníků. Pro univerzity by to mohl být nový podnět k zavádění e-learningu, ale tento trh hlavně v Evropě nebyl dosud náležitě využit.

Do jaké míry je možné e-learning standardizovat a znovu využívat v jiných kontextech?

V tomto ohledu jsem skeptický. Je zřejmé, že vzdělávací obsah některých disciplin, jako je matematika nebo fyzika, by mohl být standardizován. Ale problémem není obsah. Velká část výuky vychází z určitého sociálního a kulturního zázemí. V případě industriálního ekonomického modelu s hierarchickým uspořádáním, funguje model přenosu informace velmi dobře, protože informace přichází ze shora a nedá se zpochybnit. S touto hierarchizací se též setkáte na velkých univerzitách, tj. profesoři, docenti, asistenti, vědeckovýzkumní pracovníci, studenti... Zde je model přenosu přizpůsoben industriální společnosti.

Takže má nebo nemá tento model budoucnost…

V dnešní společnosti založené na vědomostech a znalostech, v níž nesete větší osobní zodpovědnost za vzdělávání a celoživotní doškolování a ve své práci potřebujete neustále aplikovat nové poznatky, je bezpodmínečně nutné změnit koncepci výuky a vzdělávání. Je třeba zaměřit se na řešení problémů a analýzu jednotlivých případů. Jedná se například o jiný způsob výuky fyziky, kdy fyzika není cílem samotným, ale stává se prostředkem, jak dosáhnout svého cíle. V případě specifických odborných oblastí se pak výuka stává výrazně interdisciplinární s větším zaměřením na jednotlivá témata a problémy než na obsah.

Co byste doporučil univerzitám, které mají zájem začít s využíváním e-learningu?

Dle mého názoru musí univerzity projít několika vývojovými etapami. První etapa patří osamělým běžcům. Mám na mysli ty, co jednají na vlastní pěst, dovedou se nadchnout pro věc a rádi experimentují. V druhé etapě pak tito lidé začnou tlačit na vedení univerzity, aby získali pomoc a prostředky. Následuje etapa třetí, která je charakterizována frenetickou a nekoordinovanou činností, kdy se dělá jedna věc přes druhou, což má za následek jen samé problémy. Tato etapa vyústí do etapy čtvrté, kdy dochází ke koncentraci úsilí a stanovení dalšího postupu a priorit. Až v této etapě začne instituce uvažovat strategicky: které obory jsou pro e-learning nejlepší? Jaké metody zavést? Jaké technické a didaktické podpůrné nástroje budou lektoři potřebovat? Pátá a poslední etapa pak představuje trvalé a optimální využívání e-learningu ve vybraných oblastech nebo cílových skupinách.

Co byste radil institucím, které právě procházejí jednou z těchto etap?

Domnívám se, že většina institucí se nachází ve třetí etapě, tj. ve fázi nekoordinované činnosti. Doporučoval bych začít se zaváděním určitého definovaného postupu. Mám na mysli ustanovení rady nebo výboru, které by měly za úkol definovat další postup a priority, jakož i vypracovat plán pro implementaci e-learningu. Dále je třeba dohlédnout na to, aby byl nezbytný odborný personál zaměstnán na dobu neurčitou. Jedním z největších problémů je, že programátoři a instruktážní projektanti jsou často zaměstnáváni na dobu určitou. Odvádějí dobrou práci, začnou si osvojovat znalosti, ale smlouva jim skončí a odejdou za prací jinam. Je tudíž důležité mít určitou strategii lidských zdrojů a definovat kariérní postup pro tyto zaměstnance.

Co považujete za důležitější: strategický postup vypracovaný institucí nebo dobrou vůli každého profesora?

Jedná se o proces probíhající jak shora, tak spontánně zdola. Každá instituce by si měla stanovit určité strategické cíle. Ale očekává se též určitá iniciativa od profesorů. E-learning se rozšíří jen tehdy, pokud se o něj akademický sbor bude zasazovat.

Další informace o prof Tony Batesovi a jeho publikační činnosti najdete na jeho webové stránce.

Charakteristiku celkové situace e-learningu na vysokoškolském stupni najdete v článku „Virtual Models of European Universities” („Virtuální modely evropských univerzit“) na adrese