Nástin programu mikroučení

Nejprve uvádíme nejrůznější definice termínu a prezentujeme krátký přehled výzkumu a neformálních průzkumů, které se kolem dané tématiky začaly rychle objevovat. Mikroučení dle naší vize definujeme jako činnost, ke které dochází v jednotlivých okamžicích nebo periodách učení, kdy jsou řešeny specifické úkoly nebo obsahy, a jež se opírá o krátké, avšak odůvodněné etapy.

Na základě tohoto přehledu rozvíjíme tézi, že „program mikroučení“ - kladoucí jasný důraz na daný okamžik, a to zvláště v oblasti výuky, učení a technologie - poskytuje cenné lekce pro výzkum technologie a médií ve školství vůbec. Poukazujeme na to, že mikroučení není pouze jedním z mnoha přístupů, ale spíše neustále se vyvíjející perspektivou využitelnou pro četné aspekty vzdělávání, ať už jsou zřetelně zaměřeny na výzkum a technologický rozvoj či nikoliv. Ukazujeme, že lekce osvojené prostřednictvím mikroučení mohou být aplikovány univerzálněji na studium médií a technologie ve vzdělávání, a to v tom nejširším slova smyslu.

Závěrem se zamýšlíme nad některými ponaučeními, která jsme si vzali z posledních diskusí kolem mikroučení. Týkají se jednak omezení a svobodných možností studujících, ale i pedagogické zodpovědnosti vyučujících. Doposud neuzavřený a mnohotvárný charakter rozpravy o mikroučení je dobrá věc a my věříme, že si zaslouží naši podporu a další úsilí v tomto směru.
Původně publikováno v: Hug, Theo (Ed.) (2007): Didactics of Microlearning. Concepts, Discourses and Examples. Münster et al: Waxmann, pp. 15-21 (cf. http://waxmann.com/kat/1869.html). S povolením společnosti Waxmann.